Naše cesty se protnuly už v dětství, chodili jsme do stejné školky i základní školy. Ale upřímně? V té době jsme si jeden druhého moc nevšímali. Jeňa ve školce chodil do třídy Berušek a všichni přece víme, že ti nejlepší chodili do Medvídků, stejně jako Nicole. Ani na základní škole jsme se nijak zvlášť nekamarádili. Každý měl jiné zájmy. Až ke konci, kdy už Nicole byla v prvním ročníků na střední škole, se něco změnilo. Nicole potřebovala parťáka na hody, a tak oslovila Jeňu, který zrovna dokončil devátou třídu. Samozřejmě souhlasil, a tím to vše začalo.

Nebudeme si nic nalhávat, Jeňa na to šel po svém. Trvalo mu pořádně dlouho, než mu došlo, že k Nicole opravu něco cítí. Nechal ji v nejistotě téměř rok, což on sám zpětně popisu jako „nechal jsem ji vycukat“, protože na to nejlepší se přece vyplatí počkat. Ve skutečnosti ale divočil na zábavách a Nicole si lámala hlavu nad tím, co vlastně Jan chce. Nakonec toho měla dost a v srpnu 2016 si řekla, že takhle to dál nejde, a že s tím vším končí.

Jenže pak přišel večer 24.srpna 2016, kdy měla Nicole narozeniny a Jeňa ji pozval ven. Kam jinam než na fotbalově hřiště (jak romantické!). Podle Jana – druhá lavička zprava, první řada od vrchu.

Nicole tedy souhlasila, ale vůbec netušila, co ji čeká. Seděli spolu na lavičce, stmívalo se…a Jeňa mlčel. Dlouho. Minuty ubíhaly, ticho houstlo a Nicole začínala být zoufalá. Když už se nadechovala, že navrhne ať jdou už domů, Jeňa konečně promluvil. Jen dvě slova: „Miluju tě“. 

Nicole nevěřila vlastním uším. Rok čekání, dvacet minut ticha ve tmě… ale dočkala se. Když pak vzhlédla k obloze, spadly dvě hvězdy. Jeňa jí to dodnes nevěří, ale opravdu spadly!

A jak asi tušíte, tahle jeho nervozita v životně důležitých chvílích mu zůstala. Například při žádosti o ruku, když…No, o tom až příště…

Harmonogram je pouze orientační, je možné, že jej v průběhu ještě upravíme, tak ho nezapomeňte sledovat!